Jak se žije na Kociánce

13.3.2010 – Chovanci brněnského ústavu si stěžují na bití

15.3.2010 – Žurnál

17.3.2010 – Žurnál

16.3.2010 – Kociánka čelí nařčení z týrání, bývalá vychovatelka popisuje podivná úmrtí

 18.3.2010 – Za dveřmi „barevného ústavu“ Kociánka vládnou rozpaky

17.3.2010 – Brněnský ústav Kociánka čelí nařčení z týrání  

17.3.2010 – Jak se v ústavu domlouvá  

17.3.2010 – „Je to nařčení,“ tvrdí ředitel

 18.3.2010 – Jak jste spokojení se službami na Kociánce

13.3.2010 – Brněnská Kociánka: bití i nesmyslné zákazy

16.3.2010 – Kontrola Kociánky začne příští týden

Výzva  Vážení čtenáři, autoři, dámy a pánové,  

 někteří jste rozhořčeni nad troufalostí kritiky Kociánky v médiích a ve veřejné diskuzi, jiní píšete své postřehy z nadhledu. Vyzývám všechny k diskuzi o tom, co vlastně rozpoutalo tuto veřejnou rozpravu. Byl to jakýsi "nepovedený" článek v novinách nebo pomyslné kuří oko, na které někdo šlápl? Jedná se o jeden sporný případ nebo o systémovou a dlouhotrvající potíž, která do tohoto případu jen vyústila? A konečně – je neustálé a opakující se zametání stížností uživatelů Kociánky pod koberec běžná praktika, realita nebo manipulace zhrzených?  

 Pojďme si povědět o Kociánce to dobré i to zlé. Nemyslím si, že je nutné plivat na instituci, která má za poslání péči o zdravotně znevýhodněné lidi. Stejně tak si ale myslím, že není nutné nechat na ni plivat zevnitř, např. neumělými zákroky, bojem o moc v ní či realizací vlastních potřeb na úkor lidí, kteří nejsou v rovné pozici a proto jsou snadným terčem agrese. Osobně věřím, že když člověka bolí břicho, není hned na umření – stejně tak věřím, že není na odpis organizace, v níž se vyskytl problém. Pokud ale člověk bolesti nepřikládá význam, může zemřít třeba na obyčejný zánět slepého střeva. Jistě cítíte, co se dříve či později stane s organizací, o kterou není pečováno s úctou k jejímu poslání...  

 Vy všichni, kteří máte Kociánku z jakéhokoliv důvodu rádi, pomozte s odstraněním podobných slepáků a nádorů, které ji hubí a zcela REÁLNĚ ohrožují její existenci. Pomozte ji zachránit. Nemusíme hned ukazovat na konkrétní lidi a nazývat je viníky, to bude práce vyšetřovacích orgánů. Pojďme si zatím jen ty problémy pojmenovat a věnovat jim v diskuzi dostatečný prostor.  

 Prosím tedy všechny, kteří mají zkušenosti, třeba i zprostředkované, s necitlivým jednáním ze strany vnitřní síly na Kociánce – tedy prosím tyto lidi o otevřenou, zcela anonymní výpověď pod libovolným pseudonymem. Pokud neuvedete svá jména, nebudete vydíráni, ani zastrašováni. Pak nám půjde práce lépe od rukou. Popište zde svoje silné zážitky – dobré i ty otřesné. My všichni se potom společně budeme ptát proč se to muselo stát, proč se to děje a zda se to musí dít i v budoucnu.  

 K zamyšlení nabízím např. tyto otázky: Proč někteří signatáři tzv. "petice" nyní odvolávají své podpisy a tvrdí, že to byl omyl? Proč ředitel ÚSP Kociánka považuje apriori své klienty za neschopné strukturovaného odporu proti subjektivně vnímanému bezpráví? Proč ředitel Kociánky dále říká, že s pí. vychovatelkou Pliskovou (viz. "petice") byly problémy a proto ji z tzv. "organizačních důvodů" propustili? Proč má bývalá zaměstnankyně zákaz vstupu na půdu ústavu Kociánka? Proč Kociánku vesměs řídí lidé, jejichž společenské (prosím neplést s výhradně ekonomickým) uplatnění je vzhledem k novodobému politickému vývoji a s ohledem na jejich kádrovou minulost již značně omezeno? Proč není s vážností šetřena stížnost, pod níž jsou podepsáni klienti ústavu a namísto toho je vyvolána agrese proti konkrétním osobám? Proč sami zaměstnanci, kteří se považují za poctivé a citlivé k potřebám lidí se zdravotním postižením, tolerují ve svých řadách kolegy, kteří svou prací plivou na jejich dobře odvedenou práci? Proč ředitel ústavu pro tělesně postižené lidi sám potírá důstojnost tělesně postžených lidí tím, že zpochybňuje jejich vlastní vůli? Proč dosud (ke 14.březnu 2010) nevydalo vedení Kociánky nějakou deklaraci, ve které se zavazuje očistit jméno svých zaměstnanců (a tím vlastně podpořit ve veřejné diskuzi existenci ústavů jako plnohodnotných institucí, pečujících o člověka) řádnou analýzou problému a namísto toho jen hájí své pozice? Proč se někomu zdá nemyslitelné, že dodnes existují jedinci, kteří své osobní frustrace řeší dominancí nad bezbrannými lidmi? Nesuďme, ptejme se a hledejme odpovědi.  

 Jistě i vy ostatní dokážete formulovat celou řadu otázek, o kterých zde můžeme diskutovat. Pojďme do toho a nebojme se postihu za to, že přemýšlíme. Jen člověk, který o věcech nechce přemýšlet, je dobrovolně bit. Nemějme mu to za zlé, prostě jen pro něj nemůžeme nic udělat a proto si neklaďme vinu za jeho utrpení...  

 Vaše vyzývavé :-)

Petice  za změnu přístupu vedení ÚSP Kociánka ke skutečným potřebám klientů,  za zlepšení kvality života v ústavu a respektování našich práv  

 Datum: 3. 2. 2010  

 Adresát petice: Mgr. Jiří Podlucký, ředitel ÚSP pro tělesně postiženou mládež v Brně – Králově Poli  V souladu se zákonem č. 85/1990 Sb. o právu petičním, my, níže podepsaní klienti ÚSP Kociánka vyjadřujeme své znepokojení nad způsobem řízení ústavu a celkovým přístupem k nám, klientům:  

 1.Systém řízení ústavu neumožňuje klientům reálným způsobem ovlivňovat životní podmínky v ústavu. Oprávněný protest proti zažitým postupům není brán vážně a nikoho zodpovědného doopravdy nezajímá. Klienti, co najdou odvahu k nesouhlasu, jsou znevažováni a nepřímo trestáni. Celý systém je nastaven tak, aby byl co nejvýhodnější pro personál a ve skutečnosti ignoruje individuální potřeby jednotlivce, ačkoliv se navenek snaží prezentovat zcela opačně.  

 2.Zásadně nesouhlasíme s tím, aby pracovníci, kteří se snaží změnit tento zaběhnutý postkomunistický systém svým individuálním a aktivním přístupem, byli od nadřízených šikanováni a často jsou donuceni k odchodu. V mnoha případech se jedná o lidi s vysokou kvalifikací a aktuálním přehledem v oboru. Posledním příkladem je odchod vychovatelky Mgr. Andreji Pliskové, která se odmítla podvolit a dál pracovala v zájmu nás klientů. I přesto, že "oficiálním" důvodem jejího propuštění byla nadbytečnost, citelně postrádáme takto kvalifikovaného a přitom lidského pracovníka.  

 3.Žádáme představitele vedení ústavu o změnu svého rozhodnutí ukončit pracovní poměr s Mgr. Andreou Pliskovou, která byla jednou z mála opravdu přínosných zaměstnanců ústavu.  

 4.Vnímáme jako hrubé omezení osobní svobody, rozhoduje-li vedení o zcela bezdůvodném a nejspíše protizákonném zákazu vstupu našich návštěv do areálu ústavu. Situace je o to horší, že mnozí z nás jsou samostatně nepohybliví, čímž nemůžou navštěvovat své přátelé mimo ústav. Je tak znemožněno svobodné udržování mezilidských vztahů.  

 5.Žádáme tímto představitele vedení ústavu, aby opustilo zastaralé praktiky vedení sociálních zařízení založené na práci ve skupinách, což je zcela jistě pro personál jednodušší, avšak neumožňuje individuální rozvoj klientů. Dále žádáme vedení ústavu, ať konkrétními změnami v systému zlepší možnosti klientů účinně ovlivnit kvalitu života v ústavu (např. debaty, samospráva) beze strachu z případných postihů.  

 6.Žádáme představitele vedení ústavu, aby se začalo konečně zajímat o skutečné potřeby a názory svých klientů, podporovalo aktivní, kvalifikovaný a nadšený personál, který jediný může být přínosem pro náš lepší život na Kociánce.  

 Podepsané petiční archy doručujte: Hana Teichmannová, pav. C, patro 1., 3. oddělení (Kociánka 2, Brno)  

 Petiční výbor: Hana Teichmannová, pav. C, patro 1., 3. oddělení (Kociánka 2, Brno)